Veronika Koloušková pro Filter: Krásně drásavá hudba
Nenápadný irský hudební film s Češkou v hlavní roli rozněžnil Ameriku a teď je konečně tady. Je to vážně taková bomba? Ale jo...
Žádný film nezpůsobil letos takový humbuk. Důvodů je hned několik. Hlavní party v něm dostali dva lidé úzce spjatí s naší domovinou, z festivalu Sundance si odvezl cenu diváků, po uvedení v Americe šlapal v návštěvnosti na paty Pirátům z Karibiku, navzdory stošedesátitisícovému rozpočtu vyrejžoval rejžovi už slušných deset milionů dolarů a Spielberg prohlásil, že z něj bude rok čerpat inspiraci a američtí recenzenti tečou blahem. Takže v čem tkví magie tohoto jednoduchoučkého příběhu? Především je tu krásně drásavá hudba Glena Hansarda z The Frames (režisér Carney hrával ve Frames na basu) a osmnáctileté zpívající klavíristky Markéty Irglové, jejichž figury vystupují ve filmu tak skromně, že ani nemají jména. On si vedle oprav vysavačů vydělává s děravou kytarou na ulici. Dřív než se u něj stačí zastavit usměvavá česká imigrantka a přeskočí jiskra, protrhnou se vám při jeho zpěvu, kterým rozpouští bolest z rozchodu, slzavá stavidla, a to zdaleka ne naposledy. Ti dva se najdou skrze hudbu a nahrají s muzikanty, které posbírají na ulici, cédéčko. Své vzájemné city nikdy neprojeví naplno - on stále miluje svou ex, za kterou se chystá do Londýna, ona má dítě s manželem, který žije v Praze. K jednomu odhalení tu ale vlastně dojde, když se jí kluk ptá, jak se řekne česky Do you love him: „Miluješ ho?“, odpoví: „Miluju TEBE.“ Jenže tahle věta, stejně jako české dialogy s matkou, zůstaly v anglické verzi bez titulků, takže český divák ví víc než zbytek světa. Když postavám dojdou slova, dopoví své emoce písní, čímž se režisér elegantně vypořádal s hereckými nedostatky jinak dokonale přirozených představitelů, protože v momentech, které by neuhráli, mohou utéct ke své parketě. Carneyho civilní režie s rozklepanou kamerou, zapnutou v dublinských ulicích za plného provozu, dělá z filmu téměř polodokument. Ve filmu se neodehraje nic dramatického, a přesto vás na chvíli připraví o cynismus a chytne pod krkem tak, že nemůžete polknout. Once drapne za srdce bez ohledu na ušmudlaný obraz nebo střih, protože má duši. Navíc je z ranku hudebních filmů, po jejichž shlédnutí začnete okamžitě shánět soundtrack.
Veronika Koloušková, Filter
Once
Premiéra: 27. října
Body: 4
Země: Irsko
Distribuce: Bontonfilm
Režie: John Carney
Herci: Glenn Hansard, Markéta IrglováO co jde: Dva bohémští muzikanti se potkají na ulici v Dublinu, začnou spolu skládat, natočí cédéčko a zamilují se do sebe... asi.
Celý článek si můžete jako veliké PDF (1.1MB) stáhnout odtud.