O cestě Markéty Irglové z Valmezu do Dublinu píše Barbora Šťastná

Možná už jste slyšeli o devatenáctileté muzikantce z Valašského Meziříčí, která ‚dobyla Hollywood‘. A možná o ní teprve uslyšíte. Ať tak či onak, jisté je, že nejde o přesné vyjádření. Ten, kdo něco dobývá, si to totiž hodlá podmanit stůj co stůj. Ale Markéta Irglová si továrnu na sny podmanit nechtěla. Až donedávna jí naopak vůbec nepřišlo na mysl, že by se mohla proslavit jako herečka. Začněme ale od začátku…

 

Irská spojka

Na začátku byli dva Irové, kamarádi, jejichž cesty se počátkem 90. let zkřížily v rockové kapele The Frames. Ale zatímco její frontman Glen Hansard zůstal hudbě věrný, basák John Carney z kapely odešel a začal zkoušet štěstí jako filmový režisér. Když se před dvěma lety znovu setkali na koncertě The Frames v Dublinu, svěřil se John Glenovi se svou touhou natočit muzikál. Ovšem nikoli tradiční velkolepou podívanou, při níž herci zničehonic propukají v zpěv, doprovázeni neviditelným orchestrem, a zpoza dekorací se vynořují šiky profesionálních tanečníků v bezvadně sladěné choreografii. „Chtěl jsem vytvořit originální film, který by stál na realistickém, moderním milostném příběhu,“ říká John Carney. „Zároveň jsem měl chuť natočit něco, co by se obešlo bez obvyklého devadesátistránkového scénáře. A v čem by bylo hodně písniček.“


Proto se také rozhodl spojit své síly se starým přítelem a požádal Glena, aby napsal skladby, které by pak ve filmu ‚vytvořil‘ hlavní hrdina – pouliční písničkář, jehož muzicírování v dublinských ulicích nakonec svede dohromady s osamělou imigrantkou z východní Evropy. Štastné setkání pak vdechne oběma z nich inspiraci nejen do hudby, ale především do jejich životů.


A právě tady vstupuje do děje Markéta Irglová. Glen Hansard ji poznal už jako třináctiletou puberťačku, když se svojí kapelou přijel na hudební festival do Valašského Meziříčí a Markétin tatínek pro ně uspořádal večírek na své zahradě. Markéta tehdy poněkud ne­ochotně doprovodila Glena při jedné písničce na piano. Jejich spolupráce tím ovšem zdaleka neskončila – čím dál častěji spolu vystupovali na pódiu, a před rokem dokonce nahráli několik písniček pro Hřebejkův film Kráska v nesnázích i celé vlastní album.


Není proto divu, že když Carney hledal pro hlavní ženskou roli Východoevropanku, která umí hrát na piano, Hansard mu hned doporučil svou mladou kolegyni z Valašského Meziříčí. A irský režisér se rozhodl Markétu obsadit navzdory tomu, že původně si hrdinku představoval spíš jako životem již trochu otlučenou pětatřicetiletou Rumunku než osmnáctiletou Češku. Ve scénáři se ale kupodivu nezměnila ani čárka: „John měl pocit, že když se na mé postavě nic nezmění, bude o to zajímavější. Je sice mladá, ale má už dost životních zkušeností,“ vysvětluje Markéta Irglová. „Taky asi došel k názoru, že zajímavější bude i samotný vztah obou postav – přestože ona je mladší, má totiž více odvahy, zkušeností a smyslu pro dobrodružství než on, který je sice talentovaný, ale nevěří si a čeká na nějaký impulz zvenčí.“


Plac plný přátel

Hvězdný lesk měl roli irského písničkáře i celému filmu původně dodat Cillian Murphy, jehož dnes celý svět zná z posledního Batmana a který už s Carneym natočil komorní drama Klub sebevrahů. Ten ovšem nakonec z natáčení vycouval – částečně proto, že měl obavy z náročného pěveckého partu, ale také si před kamerou nechtěl zadat s ‚amatérkou‘. Když za něj režisér hledal náhradu, nebylo náhle nic přirozenějšího než oslovit Hansarda, který sám také kdysi začínal s kytarou v dublinských ulicích. „Když jsem se dozvěděla, že má tu roli převzít právě on, byla to pro mě ohromná úleva,“ přiznává Irglová. „Znamenalo to, že budu míň nervózní, protože Glena znám, a také proto, že jako neherec bude shovívavější vůči mým chybám.“


Samotný John Carney si ovšem spolupráci s neherci nemůže vynachválit: „Na Glenovi je skvělé právě to, že mu svým způsobem o nic nešlo. Neherci totiž nepočítají s tím, že by ještě někdy točili nějaké další filmy, takže vám dávají všechno, co v nich je,“ vysvětluje režisér. „Zato když pracujete s profesionály, máte někdy nepříjemný pocit, že jim jde spíš o to, ulovit s vaší pomocí další položku, které se bude dobře vyjímat v jejich hereckém portfoliu.“


Rodícímu se vztahu mezi oběma filmovými hrdiny bezpochyby dodalo na věrohodnosti i to, že ústřední dvojici ztvárnili dva nefalšovaně blízcí lidé, v současné době už dokonce partneři nejen v hudbě, ale i v životě. „Z filmu je skutečně cítit naše přátelství, a díky tomu, že jsme se znali, jsme si mohli dovolit i víc improvizovat,“ říká Markéta. A režisér Carney dokonce tvrdí, že po dobrých zkušenostech s natáčením Once bude všechny herce ve všech svých budoucích filmech nutit, aby se před natáčením opravdu dobře ­poznali a strávili spolu co nejvíc času.


Ostatně, přátelská atmosféra vládla v celém natáčecím štábu: „Bylo to dokonalé. Přesně jako když nám bylo šestnáct a zkoušeli jsme s kamarády ­točit své první klipy na videokameru,“ vzpomíná John Carney. Glenu Hansardovi, zvyklému na přece jen poněkud bohémštější život hudebníků, však intenzivní několikatýdenní natáčení připadalo až moc vyčerpávající: „Vstávali jsme každý den v šest a pracovali celý den. To z vás vysaje všechen život. Hrát v kapele je o tolik snazší!“ usmívá se Hansard. „To vstanete v poledne, jedete na letiště, nastoupíte do letadla, letíte do cizí země, v pět nebo v šest tam máte zvukovou zkoušku, v osm zahrajete a v devět máte hotovo…“

 

Once a dost?

Jak je zřejmé, až dosud nemohla být o nějakém ‚dobývání Hollywoodu‘ ani řeč – už proto, že z Irska je do Kalifornie opravdu hodně daleko. Skromný muzikál Once však nečekaně zabodoval na festivalu Sundance, kde získal hlavní cenu diváků, a studio Fox ho vzápětí koupilo do americké distribuce. Asi nikdo ale neočekával, že se na film snese taková smršť pozitivních recenzí nebo že samotný Steven Spielberg prohlásí: „Once mi dodalo tolik inspirace, že mi to vydrží až do konce roku.“ Film se skromným rozpočtem 160 tisíc dolarů už vydělal 9 milionů – a Markéta Irglová zjistila, že Hollywood jí své brány otevírá sám od sebe. „Nabídky dostávám pořád. A další herecké roli bych se nebránila, ale momentálně máme ještě dost práce s propagací Once,“ říká čerstvá maturantka, která se v létě přestěhovala do Dublinu. „A taky by to musela být role, která by mě chytila za srdce. Víte, já jsem o herecké kariéře nikdy nesnila, nebyl a není to můj životní cíl, a tak to všechno beru trochu s rezervou. V případě svého dalšího hraní budu asi hodně vybíravá. A když se kvůli tomu v žádné další roli neobjevím? Trápit se tím určitě nebudu…“


Barbora Šťastná, časopis Premiere č. 88, říjen 2007