Once v českých kinech
25. října vstoupí do českých kin irský film Once s Markétou Irglovou a Glenem Hansardem v hlavních rolích. Jednoduchý příběh o setkání dvou osamělých srdcí uprostřed dnešního Dublinu, o jejich lidském i muzikantském souznění, zaujal nejprve na letošním festivalu v Sundance, kde získal cenu diváků (a nominaci na hlavní cenu v kategorii dramatická tvorba).
V zápětí po uvedení do amerických kin v květnu se média začala předhánět s nadšenými recenzemi, ve kterých hovořila o muzikálu třetího tisíciletí, znovuvzkříšení žánru hudebního filmu či o romanci, která se dokázala vyhnout zavedeným klišé. Ruku v ruce s uznáním respektovaných recenzentů šlo i nadšení diváků, kteří do pokladen amerických kin za jedenadvacet týdnů od uvedení (obvyklá doba promítání velmi úspěšných filmů se pohybuje do patnácti týdnů, u ostatních do osmi) přinesli více než 9 milionů dolarů, tedy šedesátinásobek rozpočtu filmu (pro srovnání: kritikou tolik ceněný snímek Kena Loache The Wind That Shakes The Barley s Cillianem Murphym v hlavní roli utržil za sedmnáct týdnů v amerických kinech 1,8 milionu dolarů).
V září film Once vstoupil do kin v Holandsku a Jižní Korei, v říjnu přišla na řadu Británie a Česká republika, v listopadu Francie a Japonsko, v lednu Německo atd.
Bude i český divák stejně nadšený jako ten americký? Měl by být, pokud jej americký úspěch a mediální poprask, který kolem tohoto filmu mezitím vznikl, nenaplní očekáváním, jež nelze naplnit. Před vstupem do promítacího sálu bude tedy dobré mít na paměti následující:
- film Once byl natočen s neuvěřitelně nízkými náklady 150 000 dolarů převážně na ruční kameru, většinou v reálném prostředí (Grafton Street, Hansardův byt atp.) a mnohde i s neherci. Očekávat tedy stoprocentní technickou dokonalost, neřkuli efektní filmové triky, je pošetilost
- děj filmu je velmi jednoduchý, komorní, bez zásadních zvratů a tomu odpovídá i tempo snímku. Milovníci akčních filmů tady zkrátka přijdou zkrátka
- zásadní roli hraje ve filmu hudba, tedy dvanáct písniček Glena a Markéty + jedna Ferguse O´Farrella, z nichž některé zazní v plném rozsahu. Nepřátelé sladkého dřeva a piana tedy nechť zůstanou doma. Anebo ne – ať zkusí přijít, hudba ve filmu Once již dokázala přesvědčit i zaryté odpůrce folkové muziky. Písničky přitom nefungují jako u klasického muzikálu coby jiná forma dialogů, ale spíše jen dokreslují atmosféru, pocity a nálady hlavních hrdinů.
Ti z Čechů, kdo měli v minulých letech možnost vidět a slyšet Glena Hansarda na koncertech (ať již s Markétou nebo s jeho kapelou The Frames) na plátně neuvidí dva herce ve vymyšlených rolích, ale stejné dva potulné muzikanty, které slyšeli v malých klubech, na letních festivalech i ve vyprodaných velkých sálech. Ti ostatní budou tuto opravdovost podvědomě cítit stejně jako diváci v Americe nebo jižní Asii. A v tom je univerzální síla filmu Once, snímku, o kterém se již teď dá tušit, že obstojí v souboji s časem a stane se filmovou klasikou. Važme si toho, že, ač natočen irským režisérem v Irsku, je díky Markétě Irglové a svému ději z velké části i filmem českým. Přejme mu, aby si jej dokázal takto „adoptovat“ nejen český divák, ale i česká filmová kritika.
-mi-