Jak moc přísný byl režisér John Carney? Dal vám prostor k improvizaci nebo jste se museli striktně držet scénáře?
Režisér nám dal prostor a volnost k improvizaci, nebránil se našim nápadům a připomínkám. Největší důraz kladl na přirozenost a uvolněnost. Jinak řečeno – scénář byl něco jako osnova , což nám vyhovovalo. Znamenalo to, že jsme se nic nemuseli učit nazpaměť a strachovat se, že vypadneme z role a zapomeneme, co máme říkat. I díky tomu to bylo daleko zábavnější pro všechny a snad je to i z filmu cítit.
Právě teď cestujete s filmem po celém světě. Reagují diváci v různých zemích různě?
Nejlépe na film reagují tam, kde je angličtina rodnou řečí, diváci rozumí bez problémů, odpadá nutnost soustředění se na titulky a taky naše hlasy jsou v souladu s našimi obrazy. Všechno tak mají z první ruky. Navíc v zemích, kde bude film dabovaný, jako je Španělsko, Francie nebo Itálie, bude určitý rozpor mezi hlasem dabéra a našim zpěvem. I proto jsem ráda, že do českých kin jde film v původním znění a doufám, že se bude českým divákům líbit stejně jako v Irsku, Americe, Austrálii, Jižní Korei nebo Holandsku. Ale obecně řečeno, reakce jsou přibližně stejné všude – lidé se smějí na stejných místech, stejné momenty je i dojímají, jak nám pak píšou. Mám-li ale zmínit něco konkrétního, pak je to úžasná otevřenost amerických diváků, kteří své emoce dávají najevo daleko výrazněji než jiní diváci. Někdy jsou z toho všeho trochu popletení. Protože my s Glenem se moc nelišíme vizáží od postav ve filmu, občas někteří diváci chápou film jako určitý dokument. Opakovaně se nám tak stalo, že nás v Americe poznali na ulici a chtěli autogram a při podepisování se zeptali, jestli je Glen ještě v Londýně, nebo jak se má moje (filmová) dcera.
Na cestách s filmem Once potkáváte nové a často i slavné lidi. Překvapilo vás na těchto setkáních něco?
Překvapily mě některé celebrity v Hollywoodu, které se přišly na film a potom i na koncert podívat. Čekala jsem nafoukanost, přehlížení, ale řada z nich byli normální, skromní lidé, pro které nebyl problém říct, že se jim film líbil a vyjádřit nám svůj respekt, a to různými způsoby.
Once je výjimečné tím, že se mu podařilo obejít úskalí typického hollywoodského klišé. Myslíte si, že tohle je tajemství tak obrovského úspěchu a nebo tady sehrály roli vaše herecké výkony, popřípadě příběh nebo hudební složka?
Tady můžeme jen spekulovat, na místě by bylo ptát se konkrétních diváků a i tam může být odpověď pokaždé jiná. Myslíme ale, že tak velký úspěch pramení z toho, že všechny tyhle složky, které jste jmenoval jsou v jakési rovnováze, že všechny mají svou důležitost a zastřešuje je ten fakt, že máme s Glenem k sobě velmi blízko, což asi také proskočilo na plátno…
Máte toho teď opravdu hodně. Když se člověk podívá na rozpis vašich aktivit, táhnou se z Ameriky do Austrálie a přes Evropu do Japonska. Glen navíc stále koncertuje se svou kapelou The Frames. Kdy vlastně odpočíváte? V letadlech?
Glen má díky Frames program rozepsaný po dnech a neodpočívá vůbec. Moc to ani neumí. Když je mimo Irsko, mám čas pro sebe, ať už v Dublinu nebo doma u rodičů.